Čtrnáctého února 1945, tj. na svátek svatého Valentina (resp. na tehdy svěcenou Popeleční středu) proběhl nečekaný nálet amerického letectva na Prahu. Jednou z nejvíce zasažených čtvrtí bylo horní Nové Město a Královské Vinohrady.

K náletu došlo těsně po poledni a provedlo jej asi šedesát letadel. Pumy dopadly na Emauzský klášter, okolí Karlova náměstí (zasažen byl např. Faustův dům, takže se v něm obnovila pověstná díra ve stropě) a také několik míst na Vinohradech.

Poškozeny byly například Národní dům a Radiopalác. Bombardováním byla zcela zničena budova kina Minuta (Elektra) v zadním traktu Národního domu (dnes tam stojí provozní budova Telecomu). Vážně byla poškozena také synagoga v Sázavské ulici (na obrázku), postavená v roce 1898, takže musela být v roce 1951 stržena. To souviselo asi i s tím, že židovského obyvatelstva na Vinohradech moc nezbylo. Na jejím místě dnes stojí základní škola, na které je pamětní deska.

Při náletu došlo ke značnému poškození vily Grébovka, tehdy obsazené HitlerJugend. V severní části parku (v místě dnešního dětského hřiště) tehdy stávala malá zoologická zahrada. Tlaková vlna vyrazila skleněné výplně terárií a takto osvobození plazi se rozplazili po parku. Traduje se též historka o tom, že utekl i medvěd a musel být odstřelen.

Podle tehdejší úřední zprávy bylo při náletu zabito 701 osob, z toho 266 mužů, 343 žen a 92 dětí, a raněno 1184 osob, z toho 372 těžce. Většina obětí byla právě z dnešní Prahy 2. Místem posledního rozloučení s obětmi náletu se stalo nynější náměstí Míru (tehdy nazývané Říšské).

Při odletu bombardéry odhazovaly zbylé bomby, protože s nimi bylo nebezpečné letět zpět a přistávat. Některé pumy tak našly ještě další oběti - ve vilové čtvrti na Balkáně nebo např. na Břevnově ve Šlikově ulici, kde zásahem domu, v němž byl koloniál, zahynulo asi dvacet osob.

Otázkou zůstává, proč k náletu došlo - Praha nikdy cílem náletů nebyla, do konce války chybělo (i z tehdejšího pohledu, myslím) několik měsíců... Jedna z teorií praví, že šlo o mýlku - Američané vzlétali z italských letišť a z pohledu od jihu Praha v meandrech Vltavy připomíná Drážďany. Jiná verze sází na ekonomické motivy - někdo u Američanů si spočítal, že málo dotčené průmyslové podniky by po válce mohly být vážnou konkurencí a preventivně je nechal vybombardovat. Osobně bych se klonil spíš k té zmýlené, za ekonomicky motivovaný snad lze považovat nálet na plzeňskou Škodovku v dubnu 1945, ale únorové bombardování Prahy, které nezasáhlo ani železniční uzly, ani žádný průmyslový podnik, jen ztěží.

Pokračování zítra - vzpomínky pamětníků.