Ve druhé polovině 19. století se rychlým způsobem rozrůstalo osídlení za pražskými hradbami. Zájmem rakouského státu bylo podporovat odstředivé snahy vzrůstajících osad udělováním městského statutu, aby se zabránilo jejich připojení k jednotné a velké české metropoli. Součástí městského statutu bylo zpravidla i udělení městského znaku.

3. října 1879 se Královské Vinohrady staly městem.

Císař František Josef I. rozhodl 23. ledna 1890 o udělení erbovních privilegií, což potvrdil 7. února 1890 listinou.

Popis erbu:
Městský symbol hradeb a věží (ve vinohradském erbu však netradičně postavený na zelený trávník) barvy stříbrné, zlaté je cimbuří, mříž a veřeje brány. Na štítě tzv. městská neboli hradební koruna. Na hradbách postava svatého Václava, držící vinnou ratolest s hroznem - dle legend tento světec osobně připravoval mešní víno.

Před udělením městského znaku používaly Královské Vinohrady heraldické znamení - štít se šikmo položenou, v lokti ohnutou paží, přes níž je kosmo položená šavle. Nad štítem se vznáší otevřená přílba, štít drží dva dvouocasí lvi s královskou korunou, vše je položeno na plášti splývajícím z královské koruny.

Tento uzurpovaný obecní znak zpodobňoval přísný trest za viničný pych (denní pych ztráta ruky, noční ztráta hrdla). Protože byly ve znaku použity prvky vyhrazené znakům panovnickým (královská koruna s pláštěm, štítonoši), jeho symboly se v novém znaku neuplatnily.

Text: M. Podobský, dle knihy J. Hrdličky

Prapor

Pozn. S. Sojka: Vinohrady měly též vlastní prapor, který sestával ze čtyř vodorovných pruhů, shora střídavě bílých a červených.