Sousední čtvrti

Nové Město

Nové Město pražské, založené Karlem IV. v roce 1348, je naprosto výjimečným, ojedinělým a skvělým urbanistickým objektem, který se už více než 650 let rozkládá na pravém břehu řeky Vltavy. Bylo založeno podle předem připraveného plánu, za jehož autora je považován Matyáš z Arrasu. Plán byl natolik velkorysý a prozíravý, že postačoval rozvoji města na mnoho staletí.
 
Nové Město pražské, založené Karlem IV. v roce 1348, je naprosto výjimečným, ojedinělým a skvělým urbanistickým objektem, který se už více než 650 let rozkládá na pravém břehu řeky Vltavy. Dále ho pak vymezují ulice Národní, Na Příkopě, Revoluční, opět vltavský břeh, Těšnov, Na Florenci, U Bulhara, Wilsonova a Legerova.Z Karlova k řece pak tvoří hranici původní středověké hradby na úbočí Nuselského údolí.
Fascinující je, že bylo založeno podle předem připraveného plánu, což nebylo běžné ještě ani ve století minulém, natož pak ve století čtrnáctém. Plán, za jehož autora je považován Matyáš z Arrasu, byl natolik velkorysý a prozíravý, že postačoval rozvoji města na mnoho staletí. Nejtypičtější ukázkou prozíravosti projektu je šířka ulic a rozloha náměstí. Ulice zachovávaly šířku 18 až 27 metrů, to jsou i na dnešní poměry široké třídy, které zajišťovaly domům dostatek světla a vzduchu. Byl to důležitý požadavek, zvláště kvůli tehdejším hygienickým poměrům, kdy odpadní strouhy vedly po povrchu ulic. Další zajímavostí projektu Nového Města bylo také dláždění ulic a povinnost stavebníků stavět domy kamenné, nikoli dřevěné, aby případné požáry, v té době častý jev, neměly tak ničivé důsledky.
Náměstí Nového Města byla tři, byla to centra městského života a také samozřejmě obchodu, podle čehož získaly i svá jména: Dobytčí trh (dnešní Karlovo náměstí) byl svou rozlohou přes 80 000 čtverečních metrů největším náměstím v Evropě, Koňský trh (Václavské náměstí) a Senný trh (dnes Senovážné náměstí).
Nové Město vyrostlo velmi rychle, protože ti, kdo dostavěli svůj dům do 18 měsíců, byli pak řadu let osvobozeni od daní. Rozsáhlé hradby, o jejichž velikosti si můžeme udělat představu například na Karlově, obepínající Nové Město v délce 3,5 km, byly postaveny za dva roky.
Předem bylo vymezeno místo pro sedm klášterů, do města bylo zahrnuto stávající osídlení, město samo pak bylo kvůli snazší správě rozděleno na Horní a Dolní s farními kostely sv. Štěpána a sv. Jindřicha a Kunhuty. V plánu bylo myšleno i na takové detaily jako rozložení vodních zdrojů i stranové postavení ulic s ohledem k nejčastějšímu směru větru, což mělo zajišťovat čerstvý vzduch v ulicích města.
Také právní otázky spojené se vznikem města byly uspokojivě vyřešeny, aby staroměstští neměli nic proti vzniku města, které to jejich fakticky obléhalo. Byl jim zaručen volný průchod Novým Městem a navíc se do něj ze Starého Města odstěhovala všechna hlučná a zápachem obtěžující řemesla. Z výše uvedeného vyplývá, že to Nové Město díky svým parametrům hladce uneslo.
Tak se stalo, že se na Novém Městě usídlili významní kameníci a sochaři, například Petr Parléř a jeho synové, Matyáš Bernard Braun, či rodina Brokoffů.
V 16.století zde měl svůj dům a dílnu zvonař Brikcí z Cinperka, v té době majitel (dnes vinohradské) Zvonařky.
O spojení Starého a Nového Města pražského v jedno usiloval již Karel IV., definitivně se je však podařilo sjednotit až Josefu II. V roce 1784 je spojil ještě s Malou Stranou a Hradčany. Vzniklo tak město Praha a původní města získala status městských čtvrtí.
Výčet osobností a kulturních památek, které jsou či byly spojeny s Novým Městem pražským, by zabral mnoho místa. Do tohoto textu se však vejde jen několik zajímavostí:
Odehrály se zde mnohé přímo státotvorné události. Z oken Novoměstské radnice vyhodili "rozlícení měšťané radní a sousedy" v roce 1419, čímž začalo předlouhé období husitských válek. Na kapli Božího těla, která stála uprostřed Karlova náměstí, byly později vyvěšeny desky s kompaktáty, papežem schválenými požadavky husitů.
Karlovo náměstí si za místo pro stavbu své koleje vybrali v 17. století i jezuité. Kolej dnes využívá Všeobecná nemocnice, ranně barokní kostel sv. Ignáce využívá řecko-katolická církev.
Ulice Václavská má jméno po Václavu IV., jehož hrádek zde stával. Zničili ho husité a později zde vyrostlé (a dnes již opět neexistující) klasicistní lázně dostaly jméno Svatováclavské. V nich se odehrál Svatováclavský sjezd, který odstartoval měšťanskou revoluci roku 1848.
V té době byla také přejmenována novoměstská náměstí, Dobytčí trh byl pojmenován po zakladateli města a Koňský po zemském patronu. V té době se patrně také Václavské náměstí ustavilo prostorem, kde Češi demonstrují svou národní jednotu. Zde lidé oslavovali vznik Československé republiky, zde projevovali smutek i vzdor v době okupace nacistické a později ruské. Zde dávali průchod nadšení nad koncem komunistické nadvlády i rozčarování nad způsobem vládnutí nadcházejících vlád.
Právě na Novém Městě vyrostly v 19. století budovy s nepřekonatelným významem pro formování českého národa - Národní divadlo a Národní muzeum.
Většina hradeb kolem Nového Města byla zbořena v roce 1875. Na jejich místě byla později, bohužel, vystavěna magistrála.
Park na Karlově náměstí navrhl na počátku 40. let 19. století František Thomayer. Jméno jeho bratra lékaře nese dodnes nemocnice v Krči.
Také druhá světová válka se podepsala na tváři Nového Města. V kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici zemřeli parašutisté, kteří uskutečnili atentát na zastupujícího říšského protektora Heydricha. O necelé tři roky později pak pravděpodobně omylem svržené americké pumy zničily nejen věže kostela Panny Marie v klášteře Na Slovanech, ale i mnohé domy. Zasažen byl také dům, k němuž se váže jedna z nejhezčích pražských pověstí. Vypráví o studentu, který za své mimořádné schopnosti a lehké živobytí zaplatil čertu svou duší. Díra ve stropě, kterou si ho čert odnesl, prý nejde zazdít, vždy se objeví znova. Říká se mu Faustův dům.