Dnešní Žižkov je rozsáhlá čtvrť, ležící celá na území městské části Praha 3. Hranice mezi Žižkovem a Vinohrady jde od křižovatky U Bulhara po Seifertově, zahýbá Italskou, opět zahýbá ulicí Vozovou, pokračuje Slavíkovou až k ulici Ondříčkově. Tou pak hranice pokračuje dolů, zahýbá ulicí Bořivojovou a dvakrát se lomí ulicemi Lucemburskou a Radhošťskou. Poslední úsek vede Vinohradskou třídou až k hotelu Don Giovanni. Zde navazuje hranice mezi Žižkovem a Strašnicemi. Zpočátku se často lomí ulicemi Pod židovskými hřbitovy, Nad vodovodem, pokračuje po zdi hřbitova, ulicí Na Třebešíně, K Červenému dvoru, Nad Třebešínem III, Nad kapličkou a dále parkem až k ulici Českobrodské tak, že park zůstává ve Strašnicích, potažmo Malešicích a celé sídliště Jarov včetně autosalonu při Českobrodské ulici zůstává na Žižkově. Hranice pokračuje částí ulice Českobrodské a částí Spojovací až k ulici K Žižkovu, kde zahýbá doleva a odděluje zahrádkářskou kolonii na svahu k Balkánu a průmyslovou oblast kolem ulice Odlehlé (ta zůstává ve Vysočanech). Těsně před křižovatkou ulic Novovysočanské a Pod plynojemem se hranice přidává k ulici Novovysočanské a pokračuje pod ulicí Pod Krejcárkem, tramvajová trať a hřiště Viktorky zůstává na Žižkově. Hranice mezi Karlínem a Žižkovem jde po karlínské straně Vítkova až k ulici Trocnovská, dále pak po Husitské až ke křižovatce Bulhar a to tak, že kolejiště leží vždy na žižkovské straně.

Podle vymezení je zřejmé nejen to, že hranice městských částí nekopírují hranice čtvrtí, ale i to, jak velký je dnešní Žižkov. Je obtížné si představit, že býval vpodstatě dvojnásobný, ale to se ještě nejmenoval Žižkov. V roce 1848 byly sjednoceny pozemky za novoměstskými branami - Novou (dříve Horskou), Koňskou a Slepou (dříve Svinskou), a vznikla tak obec, která dostala název podle toho, co pro ni bylo nejcharakterističtější - Vinohrady. Na celé obrovské ploše se nacházela pouze osada Olšany a dále pak samoty či letohrádky trvale neobývané. V době svého vzniku měly Vinohrady 69 domů a v nich pouhých 169 stálých obyvatel.

Počáteční vývoj obce nebyl nijak překotný, přesto bylo už v šedesátých letech zřejmé, že celá obec bude mít velký význam pro přeplněnou Prahu. Vznikaly tu průmyslové podniky a zástavba městského charakteru. Správa tak rozsáhlé obce byla komplikovaná, zvláště pak při prudce narůstajícím počtu obyvatel, a také se v obecním zastupitelstvu různily názory na budoucí vývoj obce. Proto byla výnosem zemského výboru roku 1875 obec rozdělena na Vinohrady I a Vinohrady II. Vinohrady I přijaly název Žižkov a Vinohrady II název Královské Vinohrady.

Nutno říci, že výnos zemského výboru pouze kopíroval skutečnosti již vžité. Obyvatelé dnešního Žižkova pojmenovali svou obec podle hory nacházející se na jejím katastru, hory se slavnou minulostí - Vítkov.

Hora sama dostala své jméno po majiteli zdejších vinic ze čtrnáctého století Vítkovi. Horu proslavila památná bitva, ve které husitské vojsko vedené Janem Žižkou z Trocnova slavně porazilo křížovou výpravu proti "kacířským Čechům". Vojenská strategie husitů zde slavila první z válečných úspěchů. Bitva se odehrála "v den svaté Markéty léta čtrnáctistého dvacátého", 14. července 1420. Lítou řež vymaloval pro slavnostní síň (dnes svatební) žižkovské radnice Adolf Liebscher a byla to právě tato historická událost, která po letech ovlivnila výběr názvů města, ulic i náměstí. Další inspirací pak byla doba obrozenecká, tak jak bylo v té době obvyklé.

Prvním stavebníkem a stavitelem se stal Karel Hartig. On byl také prvním starostou samostatného Žižkova a propagátorem živelného, rychlého rozvoje města. To bylo skutečně v roce 1900 po Praze a Plzni největší v Čechách.

Vývoj Žižkova nebyl jednotný, vznikalo více center, veřejné budovy tedy najdeme na více místech. Za hlavní náměstí je považováno Havlíčkovo s radnicí a školou. Co do významu další, Sladkovského náměstí, krášlí novogotický kostel svatého Prokopa a gymnázium (dříve reálné). Na Kostnickém náměstí najdeme budovu divadla, dnes je domovskou scénou Divadla Járy Cimrmana. Centrem obchodu bylo vždy Prokopovo náměstí. Na náměstí Barikád najdeme další školní budovu a také Husův sbor. Zajímavá je školní budova stojící na Komenského náměstí, která přežila socialistickou přestavbu Žižkova. Ta počítala v podstatě s jeho zbořením a nahrazením novou, panelákovou zástavbou. V sedmdesátých a osmdesátých letech tak byla zničena část historické zástavby, hlavně centrum osady Olšany. V blízkosti Olšanského náměstí byla odstřelena barokní budova Bezovky, původního zájezdního hostince a významného kulturního centra Žižkova. Na náměstí pak klasicistní Olšanská škola, která byla zřízena v roce 1836 a chodily do ní děti až z Malešic a Strašnic. Škola na Kostnickém náměstí měla štěstí, před demolicí ji ubránila veřejnost svými protesty a hlavně změna poměrů v roce 1989. Poté byla škola rekonstruována a dostavěna, na své místo se vrátil i restaurovaný zvon. Dnes zde sídlí Hudební škola hlavního města Prahy a Hudební část Gymnázia Jana Nerudy.

Nejen na této škole, ale i na domech v Jeseniově ulici či na náměstí Barikád se ukázalo, že rekonstrukce nevyhovujících starých žižkovských domů umožní moderní bydlení v hygienicky vyhovujících podmínkách, aniž by byl narušen genius loci.

S tímto nehmotným, ale mimořádně důležitým pojmem se výborně vypořádali i autoři kolonie obytných domů Parukářka. V místech bývalé kapslovny a jejího okolí vyrostly moderní činžovní domy , které však svojí návazností na síť ulic a respektováním architektonických prvků původních domů (například tvar oken) skvěle zapadly. Mimořádně zdařilá je i rekonstrukce a stavební proměna budov bývalé kapslovny, tedy továrny na střelivo firmy Sellier a Bellot. Mezi nové domy zapadly tak, že je obtížné je odlišit.

V této oblasti se také nachází jedna mimořádná stavba, kterou bych ráda blíže zmínila. Jde o kostel sv.Anny. Byl postaven v roce 1911 snad podle návrhu arch. Sochora jako kostel farní. Mezi lety 1916-22 zde sídlili bosí karmelitáni, jejichž vedle stojící řádová budova byla po druhé světové válce přestavěna na obytný dům. Kostel je secesní, výtvarná výzdoba je však typickou ukázkou neobvyklého beuronského stylu. Vytvořily ho beuronští mniši a jsou pro něj typické palmy, modré svatozáře a písmo, ve kterém E vypadá jako obrácená trojka. V tomtéž slohu byl vyzdoben kostel sv.Gabriela v Holečkově ulici na Smíchově. Výzdoba žižkovského kostela je navíc tak trochu tajemná, protože není známo, kdy přesně vznikla, ani kdo ji vytvořil, rukopis navíc není jednotný. Rozhodně se však jedná o mimořádnou památku.

V tomto textu bych ještě ráda zmínila alespoň dvě osoby světové proslulosti, jejichž život je spojený s Žižkovem. Tím prvním je autor nejslavnější české knihy - Osudů dobrého vojáka Švejka, Jaroslav Hašek. V době, kdy bydlel u Franty Sauera v Husově ulici v domě U zlatého anděla, došlo v hospodě U Pánka ke zrození postavy, kterou si oblíbil celý svět.

Druhým slavným, taktéž mužem pera, byl žižkovský rodák a nositel Nobelovy ceny Jaroslav Seifert. Prožil na Žižkově svoje dětství a mládí a k inspiraci touto oblastí se vždy hlásil. S jeho jménem jsou spojeny nejen některé domy, ale i školy. Ta ve Vlkově ulici dnes nese jeho jméno.

A ještě na chvilku do historie. 15. května 1881 povýšil císař František Josef Žižkov na město. Privilegiem z 26.května 1898 povolil užívání znaku, který vytvořil heraldik rytíř Král z Dobré Vody. Znak tvoří červený štít napříč prostoupený stříbrnou zdí s cimbuřím, v jejímž středu zdvíhá se stříbrná věž s valbovou střechou, na které jsou zlaté makovice, nad klenutou branou je ve věži okno. Na každé straně brány pne se ze zeleného trávníku, jenž od spodku štítu vystupuje, přirozená, hojně listnatá vinná réva s hrozny, kolem tyče ovinutá a rozvětvující se pod věží a cimbuřím zdi. Vpravo od věže stojí postava Karla IV. s dlouhými vlnitými vlasy a vousy v korunovačním ornátě s královskou korunou na hlavě. Vlevo od věže stojí postava husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova v železném brnění a s přílbou na hlavě. Na náprsním krunýři má pak červený kalich a přes krunýř modrý plášť se širokým hnědým límcem z kožešiny, spjatý zlatou šňůrou se střapci. Kolem štítu je zlatá arabeska, na které spočívá zděná koruna s pěti stínkami. Prapor pak používá Žižkov dělený do tří pruhů, v pořadí barev odshora, bílé, zelené a červené.

Autor: Irena Tyslová